Uprchlíci jsou zkouškou politiků

Češi nejsou xenofobním, nesnášenlivým národem. Vrcholní politici ale selhávají v základní funkci státu zajistit občanům, aby se ve vlastní zemi nebáli. Vystrašení obyvatelé jsou pak snadným cílem radikálů.

S první vlnou uprchlíků, které Česká republika přijme pravděpodobně už v září, chystá vláda kampaň, která má zlomit xenofobní odpor Čechů proti imigrantům. Podle tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy má jít o dlouhodobou práci v komunitách, kam budou uprchlíci z Blízkého východu a severní Afriky umístěni. Po vzoru sousedního Rakouska se do kampaně mají zapojit místní faráři a starostové, kteří budou pořádat přednášky a ukazovat konkrétní lidi a jejich příběhy. To má stát proti zjednodušeným zprávám o sekání rukou a bombových útocích, které povědomí o muslimech z většiny utvářejí. Bez jasného postoje politické elity však ani deset takových kampaní nemůže nikdy překonat odpor vystrašeného obyvatelstva.

Vládní iniciativa přichází pozdě. Za několik měsíců její slabé aktivity se stačily odehrát dvě velké demonstrace proti imigrantům, vzniklo nespočet bludů a dezinformací a stačila se vyprofilovat xenofobní hnutí a jejich lídři. „Vládo, vy jste úplný vypatlanci, vidíte, co ty lidi dělaj a vy je chcete k nám zavést, aby tady znásilňovali naše ženy a likvidovali nás islámem? “ Takto zní autentický příspěvek v diskusi na zpravodajském serveru pod článkem o přijímání uprchlíků. Jakkoliv čtenářské diskuse můžeme brát s rezervou, odkrývají fakt, že se obrovská skupina obyvatel skutečně bojí a může jen bezmocně přihlížet, jak vláda jedná podle nich nesmyslně a v jejich neprospěch. Přednáška s farářem ve Vyšních Lhotách může k jejich uklidnění přispět jen mírně.

Snaha o změnu postoje společnosti je obtížná. Jako příklad může posloužit kampaň Romové pracují se slogany jakoCikán mi vybílil byt, prostě nejlepší malíř z roku 2012, která bojovala s předsudky o Romech. Podle dubnového šetření CVVM však má soužití s Romy za problematické stále více než osmdesát procent obyvatel. 

V celé diskusi o imigrantech totiž chybí jasný politický hlas, který by naplňoval onu základní funkci státu, tedy ochranu svých obyvatel. Od politické reprezentace se dozvídáme, že přijímat uprchlíky musíme, protože se to po nás chce či protože je to morální povinnost, nebo dokonce, že si mezi uprchlíky nějakým způsobem vybereme ty „lepší“. Od části opozice se dozvídáme, že přijímat nemůžeme, protože na to nemáme či je to bezpečnostní riziko. Už však neslyšíme tu zásadní věc, kterou například ve svém červencovém projevu o imigraci jasně řekl David Cameron, že se občané nemusejí bát. Kdo k nám přijde, musí přijmout naše hodnoty, na kterých trváme. Vřele a velkoryse přijmeme ty, kteří potřebují pomoc. Neznamená to ale, že bychom ustupovali od našich tradic nebo pravidel, umenšovali svůj prostor či tolerovali omezování svobody. To musí být jasné těm, kdo k nám přichází, stejně jako nám.

Tento hlas v současné diskusi zoufale chybí. Jeho prostor logicky vyplňují svým strašením nejrůznější xenofobové, kteří jej postupně proměňují v politické body. Politická reprezentace, která nemá jasno v tom, zda je přijatelné vyhrožovat někomu šibenicí, jim v tom pomáhá. Právě absence rozhodného státnického hlasu, který občanům řekne základní věc, že se ve své zemi nemusejí bát, posiluje hlas těch, co nabízejí jednoduchá řešení. A ta mají všechna něco společného. Od stavění vysokých zdí kolem hranic až po potápění lodí s uprchlíky, všechna jsou vyjádřením strachu o vlastní existenci a snahy o boj za ni. Lidé na oněch proti imigrantských demonstracích nejsou zlou hordou plnou nenávisti, spíše vystrašeným stádem hledajícím ochranu. Proto jsou ochotni naslouchat vypočítavým xenofobům, kteří ji svými jednoduchými řešeními zdánlivě nabízejí. Češi nejsou nesnášenlivým národem, ale vrcholní představitelé selhávají v základní funkci státu, zajistit svým občanům, že se ve vlastní zemi nemusejí bát.  

Počínání politické elity zatím spíše připomíná opatrné našlapávání při chůzi po ledu, ale právě ona má šanci změnit nesnášenlivý postoj veřejnosti a zabránit růstu moci xenofobů. Dokud si to vládní politici neuvědomí, budou dál posílat vystrašené obyvatele do náručí extrémistickým uskupením, která jim v nadcházejících volbách mohou způsobit hluboké vrásky. V takové situaci mohou úředníci organizovat nespočet kampaní, bez jasného politického postoje nelze změnit ani postoj veřejnosti. 

Vyšlo v Hospodářských novinách 27. 7. 2015.

http://archiv.ihned.cz/c1-64382810-uprchlici-jsou-zkouskou-politiku