Zatanči, jako to slunce mezi pomeranči. Jak se chovat na párty.

Slovy Járy Nohavici si dovolím otevřít lehké zamyšlení o častém fenoménu zejména mladých lidí. Slavení, paření, kalení, souhrnně z angličtiny – PARTY. Minulý týden jsem měl tu čest být na narozeninové párty mých spolužaček, která obsahovala úplně všechno: chlast, tanec, striptéra i doprovázení slečen domů. Zajímavé je, jak se na takovéto pařbě lidé chovají, někteří zcela přirozeně, a jiní, jakoby v cizí kůži. Já sám to mám dost střídavě. Pokud sami přemýšlíte, jak se chovat na párty, čtěte dál.

Nejprve je důležitá příprava na párty, tuhle fázi každý podstupuje ještě v klidu doma, a sice, je třeba zvolit správný dress code. Například MKPR párty mají vždy nějaké téma a oblečení se volí podle toho, jindy uvažujeme samozřejmě místo, počasí, příležitost a další. Přijít na párty ve správném ošacení je ale zásadní pro naše další působení tam. Tahle alkoholová uniformita z nás všech udělá členy skupiny a zajistí soudržnost. Jiná varianta také je dress code vůbec nedodržet a výrazně se lišit. Takovýto odvážný postup Vám zajistí konverzační téma po celou dobu večera. Uvažujte ale, že pokud se rozhodnete se takhle dobrovolně stigmatizovat, nese to s sebou všechny další aspekty toho „být jiný“.

Druhá fáze je už samotný příchod na párty. Většinou ji ještě předchází taková malá předfáze, kdy si dáváme sraz s jinými účastníky, podobně oděnými, abychom na místo nedorazili sami. Pokud totiž již od začátku máme někoho spřízněného, nemusíme se bát, že budeme sedět sami na barové stolici a promazávat si smsky. Na párty přicházíme zásadně o hodinu až hodinu a půl později. Vyhneme se tak období, kdy je účastníků ještě málo, konverzace kusá a krev čistá. Když se pozdravíme s ostatními členy skupiny, je čas si pořídit drink, volba podle vlastního gusta, nebo podle pártiové konvence. Nám pivařům hraje do karet fakt, že vychlazenému moku sluší jakýkoli dress code. Když už máme drink, je čas si k někomu přisednou nebo přistoupit, chvíli přikyvovat a pak vhodnou reakcí zabřednout do rozhovoru.

Třetí fáze začíná, až když už jsme ledacos probrali a obsluha za barem si nás pamatuje podle tváře. Řeč je už tak uvolněná, že nedává smysl. Skrytý režisér večera, DJ, lehce vohulil decibely a promile začínají cukat s naším tělem. Houpání se do rytmu za stolem už nejde déle udržet v mezích. Jde se na parket. Lidi kroutí zadkem a dalšími částmi těla, každý podle svých zkušeností. Nejdříve tak nějak individuálně, později se jednotlivci začínají spojovat a dochází na fyzický kontakt, který je ovšem v této fázi povolen. Pokud jste stejně dobří tanečníci jako já, můj osvědčený recept je, na parketu kopírovat pohyby někoho zkušenějšího. Prozradím Vám jedno, kopírujte stejné pohlaví.

Mezi třetí a čtvrtou fází je většinou dlouhá mezera, vyplněna endorfinem a destiláty. Když už chce jít personál domů, sudy prskají už jen pěnu a my už máme peněz poskrovnu, ohlásí se poslední drinky, DJ to sbalí a je čas odejít. Snažíme se najít své svrchníky, které jsme nechali někde na hromadě, prosty peněženek či mobilů. Posbíráme své saky i paky a opouštíme podnik. Většina ve skupině, někteří v různých ad hoc dvojicích, pro které bude vyvrcholení večera jinde. Shání se poslední spoje a volají se taxíky. Ještě je důležité slečny bezpečně ve vší počestnosti doprovodit domů, všechny sice mají s sebou pepřáky od svých otců nebo partnerů, ale najít je v jejich zavazadlech nedokážou dřív, jak za dvacet sekund. A to by někomu stačilo. Někteří doma ještě navzdory svědomí něco snědí, nedbaje na linii. Pak už se jen svalit do postele, šťastnější si zvládnou sundat boty, a teď spát.

Poslední fáze probíhá opět v klidu našeho domova. Po přihlášení na Facebook zjistíme z fotek, co že se to vlastně dělo a jaká že to je zase ostuda. Tam, kde se nám to zdá příliš, se jednoduše odznačíme, případně snažně vyjednáváme s fotografem, aby kompromitační materiál stáhnul a nejlépe vymazal úplně. Ve většině případů se ale jedná o milé vzpomínky. Obrázky pozvednutých sklenic, duoportrétů spánek na spánek, obětí ve víru tance, to všechno jsou vzpomínky, které na zdi zůstanou až do další akce.

Takže ať už paříte rádi nebo jen příležitostně, můžete se vždycky řídit tímto jednoduchým návodem a minimálně žádnou akci nezkazíte. Moje doporučení po tom všem zní – na párty rozhodně choďte! Nikde jinde se toho ještě nestalo tolik, jako v posteli a v hospodě. Stačí dodržet pár nepsaných pravidel a budete tančit, jako slunce mezi pomeranči.