Setkání, které bylo dříve.

Některé lidi ze základky potkávám pravidelně stále, byli se mnou na gymplu a teď studují v Praze, takže se vídáme. Naproti tomu některé lidi jsem celým pět let neviděl ani koutkem oka v MHD.

Předvídatelně byla dvě vděčná konverzační témata. Ti, kteří loni odmaturovali, se zaujatě bavili o vejšce. O prvním zkouškovém, o tom, jak jsou noví spolužáci ti nejlepší na světě, jejich pařby ty nejmonstróznější a občas skrytě naznačovali, že právě jejich škola je ta nejlepší. (pozn. autora: wodap? J) Ve stejný čas, akorát nad dalším rohem stolu se spolužáci bavili o práci, shánění bytu, splácení čehosi a obecně o mnohem praktičtějších věcech. Setkání to bylo milé, je to přesně ten typ setkání, které snesete jednou za pět let.

Setkání, které bylo později.

Z bráškova vyprávění znám témata jeho setkání. Zatím, co naše setkání bylo v levném podniku na malém městě, to jeho proběhlo v jedné lepší restauraci, kde měli zamluvený salónek a servírku jen pro sebe. A téma k hovoru bylo jasné. Probíralo se, kdo už rodil, jestli to bolelo, jestli ještě kojí, leze, mluví a další mezníky ve vývoji. Jednoduše děti. Když už se zdálo, že téma odeznělo a svobodným mládencům svitla naděje na jiné téma, dorazily další čerstvé matky, které bylo třeba vyslechnout.

S muži tomu nebylo o mnoho jinak, vděčné téma číslo jedna byla práce, ale hned po něm ženy, manželky a potomci. Koho by to ale ve společnosti čerstvých třicátníků překvapilo!

Jak je to s vámi?

Pokud jste měli v poslední době nějaký slučák, a nevožrali se tak, že si nic nepamatujete, možná vám výše popsané modely připadají povědomé. Nevím sice, v jaké životní situaci se právě nacházíte, ale myslím si, že bych mohl s velkou přesností předpovědět, o čem se budete bavit na Vašem nejbližším slučáku. Nebo to tak není? Jsou cykly našeho života stejné u všech lidí, nebo se to ta snadno předpovědět nedá? No, uvidíme se na dalším slučáku.